Elli a první kožený obojek pro pitbula


Každý, kdo máme doma psa, máme doma svého malého velkého přítele. U nás je jím Elli a vlastně už od začátku přemýšlím, jak ji oživit na těchto stránkách. Nejen proto, jaká je, čemuž bude věnován zbytek článku, ale také proto, že ona stála za prvním naším výrobkem, koženým obojkem pro pitbula, pro ni.

Dnes by Dogmount bez Elli určitě neexistoval. Ve skutečnosti to totiž nebylo tak, že by Elli tu a tam napsala Ježíškovi o kožený obojek, ale to my jsme si přáli, aby naši úžasnou Elli zdobil na míru ušitý, krásný, kožený a originální obojek. Nejen pro vše uvedené bych Elli rád věnoval první článek tohoto blogu.

Biografie Elli

Elli je tedy americká pitbulterierka (APBT), pochází z chovatelské stanice Dynamic Life Lenky Svobodové, mamka se jmenovala Black Rose, táta Buddy. Rodné jméno Elli bylo Jetta a dodnes nezapomenu na den, kdy jsem jí viděl poprvé.

První setkání a štěněcí léta
Po přestěhování do nového města jsem začal přemýšlet, že si pořídím pejska. S chovem APBT jsem už zkušenost měl, sice krátkou, přesto měl. Po prolistování několika internetových stránek jsem došel ke stránkám Dynamic Life. Zrovna měli krátce po vrhu štěňátek, byl pátek večer. Náhoda? Poslal jsem e-mail p. Svobodové, že přemýšlím o štěňátku, že si nejsem vůbec jistý a zda se k nim můžu přijet jen nezávazně podívat. Během hodiny mi přišla odpověď, že ano a že už jsou jen poslední tři štěňata. V tu chvíli se dostavila spousta obav, a i když mě odpověď spíše zneklidnila, druhý den jsem vyrazil.

Po příjezdu jsem v oploceném výběhu spatřil tři krásná štěňátka. Dvě z nich se na mě hned nadšeně vrhla, skákala, vrtěla a smála se. Třetí si mě nevšímalo vůbec, leželo opodál. Byla to ona, Jetta, černá s bílou náprsenkou, celkově trochu nahnědlá. Nezajímal jsem jí, byl jsem pro ní vzduch. Když jsem si jí šel pohladit, trochu zareagovala, sice ne s podobným nadšením jako zbylá dvě, ale přivítala mě. Napadlo mě, tohle je hodně zajímavý kousek:-). Nerozhodně odjíždím, ještě po cestě volám paní Svobodové, Jetta se mi líbí, bojím se, abych jí byl případně schopen věnovat dostatek času, vytvořit zázemí atd. Přemluvila mě, nikdy jsem toho v budoucnu ani na chvíli nezalitoval.

Jako štěně byla Elli hodně tvrdohlavá, ze začátku bych řekl, že se mě i trochu bála a bylo jí asi i hodně smutno po mamce. Nekomunikovala, žila si někde uzavřená ve svém vlastním štěněcím světě, na podněty nereagovala, kam jsem jí položil nebo nechal, tam většinou zůstala. Hrát si nechtěla. To vše se mělo časem změnit a také změnilo, začali jsme komunikovat přes klacíky.

Hýbat se jí moc nebavilo, míčky nefungovaly a hračky nechtěla. Chodil jsem s ní na procházkách po městě a trošku i záviděl ostatním lidem se štěňaty, jak se k nim mají a následují je. Když jsem odepnul Elli z vodítka, jestli půjde za mnou nebo aspoň někam, nešla nikam. Až jednoho dne jsme byli v lese. Tradičně apatická, bez zájmu o cokoliv. Ukazoval jsem jí klacíky, nereagovala, až do chvíle, kdy jsem jeden zlomil. Klacík prasknul. V tu chvíli jakoby se celý její svět najednou probudil ze zimního spánku. Rozzářila jako sluníčko, vrhla se na klacík a od té doby se vše postupně začalo měnit, začala komunikovat, hrát si, celá se rozveselila, a mimo jiné se také proměnila ve zdatného dřevorubce.


Puberta a dospělost

Pubertu jsme nijak zvlášť neprožívali, občas se jen více projevila její tvrdohlavost. Vždy jsem po ní chtěl jen pár základních povelů, ty jsem vyžadoval a na ty poslechla vždy, jen to někdy o něco déle trvalo, někdy o něco více:-). Postupně se tak ze slečny začala klubat mladá žena. Byla velmi komunikativní, někdy bylo vidět, že se tak moc snaží porozumět tomu, co jí říkám, že si snad ukroutí hlavu. V té době jsem potkal svou nynější ženu a tak nejen já, ale už oba jsme měli doma naprosto úžasného parťáka. Takového, co je neustále skvěle naladěný, zábavný, občas tak trochu klaun a občas malé dítě. Více jsem si uvědomoval, jaké máme štěstí. Její obří srdce se projevovalo a také to, jak moc miluje lidi. Vlastně až tak, že jsem se o ní i občas trochu bál, o hlídání čehokoli nemohla být řeč:-)


Podzim života - současnost
Nyní je Elli dáma v letech, pořád s povahou štěněte. A protože jsme v důchodovém věku, začaly se nám objevovat různé problémy. Zvláštní, skoro 8 let jsme pořádně veterináře nepotřebovali. Snad jen jednou, kdy jsme do té doby neuměli vyřešit falešnou březost, na veterině nám stejně nepomohli. V jejích osmi letech se Elli na jaře 2017 dostavily průjmy, které ani po dvou měsících nešly zadržet. Tím se dost změnilo. Až nyní v únoru 2018 víme, že se jí spustila nespecifická alergie na některé enzymy, doživotní antibiotika, dieta, kožní problémy. Měli jsme chvíli i kortikoidy, nikdy více. Dietami se projevila artróza v obou předních tlapkách, kulháme, díky návštěvám veterináře jsme přišli na nádorky na břichu, operace, kastrace, biopsie orgánů pro zjištění příčin průjmů atd. Elli vždy byla a je bojovnice, za poslední rok si ale prošla velkou řadou temných dnů, až jsem si vážně o Vánocích 2017 říkal, že konec se blíží. Psychicky už přestala zvládat. S novou léčbou ale nastal obrat a konečně nám teď svítá dobrá šance na to, že jí čeká velká řada snad už jen slunných dnů. I když už pelichá (na zadních nohách, ocase a uších je skoro naháč) a je prošedivělá, když s Elli potkáme cizí lidi a ona už zase klasicky vrtí a zdraví, opět už občas začínáme slýchat "jééé, vy máte ale krásné štěňátko“ a je to strašně fajn:-).  Snad nám to tak zůstane co nejdéle.